_____________________________________________________________________________________

○○○ Aktuálně ode mě...

...aneb co se tu děje ○○○


Mějte nádherný rok 2014!
***
Z důvodu šílené zaměstnanosti a nedostatku času
blog v poslední době trošku strádá.
Snad ho již brzy budu krmit více.
***
_____________________________________________________________________________________

Protiproudem času

3. ledna 2013 v 11:47 | Sýkorka Calis |  Mé básně
A tak si někdy připadám trochu jako pošetilý rybář z Krysaře, kterému teprve dnešní den přináší včerejší pocity... a často nenachází pochopení...


○ Protiproudem času ○

Já živa jsem - tak, až to bolí,
a dýchám, co se mění v prach.
Čím to, že v té vřavě, v poli
nevnímám svůj vlastní strach?


Čím to, že se mlhou plíží
zmar a bída za mnou pak,
kdy už jiným neublíží.
- Proč vše cítím naopak?


Kde je dne, tam má být noci,
kde noci jest, tam den má být.
Kde dřímá chladno bez emocí,
právě tam by měly žít.


Kde mrtvo je, tam živo zdá se,
kde živo jest, zní zvonů hlas,
tam ošklivost se vidí v kráse
a v ošklivosti krása zas.


Tam najdeš mě a slzy moje,
když okolo se těší dav
a v dálce mnohé ohňostroje
vybuchují na pozdrav.


Tam najdeš mě a slzy moje,
jež tiše kanou do klína
soukromého nepokoje,
který mlčky proklínám.
 

Ticho buší do (d)uší

25. prosince 2012 v 0:37 | Sýkorka Calis |  Mé básně
Někdy je lepší ticho než-li hluk, mlčení než-li slova a klid než-li bouře. Někdy je tomu však naopak...



○ Ticho buší do (d)uší ○

Ticho buší do uší
a duši cosi svírá.
Ten kdo měl by netuší,
že vychoval si štíra.


Ticho buší do uší
a do srdce si lehá,
pak těžko někdo vytuší,
jaká je v něm něha.


Těžko někdo vytuší,
že zpívat by se chtělo,
když ticho buší do duší
až srdce oněmělo.




Danse macabre

25. prosince 2012 v 0:23 | Sýkorka Calis |  Mé básně
Silná atmosféra nočního hřbitova a svícemi osvětleného pomníku obětem pochodu smrti z 2. světové války nemohla zůstat bez povšimnutí.



○ Danse macabre ○

I.

"Vydrž ještě, drahé dítě,
vydrž ještě... Čert je vem!
Dokud žiju, nezlomí tě
ni okovaným řemenem.

Dokud dýchám, jsem tu s tebou,
tiše, neplač, dítko mé.
Po cestě se znovu sejdou
ti, jež teď vlak roztrhne.

Tiše, neplač, drž se zpříma,
maminka se vrátí hned.
Nebude mi cestou zima,
co chvíli se vrátím zpět."


Vlak se rozjel, všude křiku,
nechtěli už další vzít,
ty průvodem bez úniku
odsoudili dále jít.



II.

Ruce zebou, nohy pálí
"Vydrž ještě, příteli...
Tolik jsme se našlapali,
teď abychom umřeli?

Ruce zebou, nohy pálí
- "co je komu do lidí..."
Cestou stovky umíraly
- "navzájem se odklidí..."

Ruce zebou, nohy pálí,
celé tělo svírá chlad.
Zázraků se nedočkali,
černou hlínou tiší hlad.

Pláč a křik je doprovází,
strachem nikdo nedýchá.
Z posledních sil kdo se plazí,
přivítán je do ticha.

Pažby drtí holé kosti,
střely proudí do týlů
rozšklebené v nelidskosti,
nedělají rozdílů.

Padne muž, či padne žena,
co na počtu záleží?
Klisna bičem zasažená
tvoří smyčky z otěží.

Padne muž, či padne žena,
bezmoc tepe do zvonů.
Lidskost zvůlí hanobená,
kdo zde hledí zákonů?



III.

A tak táhli pustou zemí
kost a kůže ke smrti,
bestiemi přehlíženi,
umírali bez hnutí.

A tak táhli pustou zemí,
zbídačeni druhem svým.
Bez zločinu odsouzeni
zalykat se zoufalstvím.

Nebyl, kdo by zahřál dlaně.
Nebyl, kdo by rozuměl
kolik bídy padlo na ně
a kolik pod ní padlo těl.
 


Zamyšlení

15. prosince 2012 v 19:35 | Sýkorka Calis |  Duší ptáčka
A tak jsem se po dnešním propečeném dni zastavila nad hrnkem čaje, a s pohledem upřeným na plamen svíčky přemýšlela...
A jelikož máme ten čas vánoční - podle prodejců už od září, ne-li dřív - mi hlavou proběhla jedna malá myšlenka, na kterou se vzápětí nabalila hromada dalších.
Co mi vlastně dělá Vánoce Vánocemi, co pro mě znamenají, s čím si je spojuji? Hlavou mi vířila spousta myšlenek, obrázků, předmětů, okamžiků, nálad i rozpoložení. Šly jedna přes druhou, míjely se i potkávaly jako staré dobré přítelkyně i znesvářené sokyně. Výsledkem byla nezaznamenatelná smršť, kterou přerušil až prázdný hrnek s čajem... ale nechme ho teď ještě chvíli hřát zkřehlé dlaně.

...teplo... mráz, co zebe do tváří... zasněžená lesní cesta...koulování... stavění obrovského iglu... smích se sestrou v něm... nechtěné oteplováky, roláky, punčochy... vztekání se... zachumlání do deky... vůně jehličí... utopený telefon... zmatky... bezpečná náruč... svíčky... klid... zimní večery... povídání... vánoční trhy u babičky... focení před stromečkem asi ve 3 letech s lízátkem v ruce/puse... dětská mini harmonika... trochu kýčovitý svícen... vůně cukroví... první hraní na PS... první poslech vlastního CD... sjíždění kopce u Hospitalu v Kuksu... společné rodinné chvíle... láska... bezpečí.. pochopení... radost... zmatenost pocitů ze smrti prababičky... čekání na rodiče... hádky o puštěnou televizi... "sníh se nejí..." - školka... oheň... chlad... popraskané rty... kůže zrudlá mrazem... dřevo... překvapení... očekávání... ospalost... grilování v zimě... mlžné obláčky z úst... prohraná sázka a běh naboso sněhem... stravující strach... zármutek... bolest... slzy... vločky, co tají na dlaních i na rtech... pohled z okna... ranní probuzení... noční brodění sněhem... těšení se na dárek od nejlepšího přítele... radost z toho, že vůbec znám tak skvělého člověka... pocit neskonalé lásky k mým nejbližším... dojetí... nezapomenutelné chvíle plné radosti a smíchu...


...


A co se jako první vybaví vám, když se řekne slovo Vánoce? Co pro vás znamenají...?

S nádechem Orientu

5. prosince 2012 v 16:19 | Sýkorka Calis |  Duší ptáčka
A tak se po několika týdnech neustálých starostí, napjatých nervů a pár bezesných nocích opět něco vydařilo. A to něco jest krásný páteční večer plný orientálních rytmů, překrásných kostýmů a v neposlední řadě skvělých tanečnic v nich.
Na tento večer jsem se neuvěřitelně těšila, ale také se ho trochu obávala. Chtěla jsem, aby všechno klaplo. Také by to bylo po těch protančených hodinách na zkouškách, unavených očí a rukou z, po nocích šitého, kostýmu, a celkovém vyčerpání snad zasloužené. :○)


Tentokrát jsme tančily v novějších větších prostorách, které dovolily i větší návštěvnost než na přechozích akcích, ale nejen tímto se tento večer odlišoval od svých předchůdců - tentokrát dostal přízvisko "charitativní". Výtěžek z této akce plynul na podporu Dětské ozdravovny Království, kde se dlouhodobě léčí děti mimo jiné s respiračními obtížemi, děti s poruchou imunity či děti s neurotickými problémy. Pestrý program doplňovala příjemná atmosféra večera, odlehčovalo ho několik vtipně zabarvených vsuvek a o chvíle napětí se postarala informace o blížícím se vystoupení s hadem.

Celý večer se vskutku vydařil a já mám opět na co vzpomínat. S mým tanečním nadšením, a snad i umem, se pomalu zvyšuje i náročnost, propracovanost a počet vystoupení, které jsem za daný večer odtančila. Tančila jsem ve třech odlišných vstupech. Mezi těmi prvními byl slušný rozestup na přípravu, ale druhý a třetí mezi sebou nesly téměř až šibeniční interval, ve kterém se dalo jen taktak zajistit vše potřebné. I přesto jsem si tato dvě vystoupení užila snad nejvíce z celého večera a schytala za ně, nezávisle na sobě, pochvalu od dvou profi tanečnic. Dojala mě, neuvěřitelně potěšila a dokázala napravit můj pocit předchozího zklamání z prvního vystoupení, kdy mě trošku pozlobil kostým. Aneb jak se říká, nikdy neříkej nikdy... Kostým, jehož tvorba mi zabrala mnoho času, a který perfektně seděl po celou dobu zkoušek, se najednou po vstupu na parket rozhodl, že už tomu tak nebude a začal si zvesela sjíždět. Ano, zákon schválnosti opravdu funguje. Naštěstí se mi povedlo ho ukonejšit a tak se nakonec v podstatě nic nestalo, jen ohledy na něj brané mi trochu znemožnily plně si užít danou skladbu. A tak jsem si při tanci už poněkolikáté vyzkoušela zásadu "Tvař se, že se nic neděje, i když se děje. Všechno je tak, jak má být. Kamufluj, kamufluj, kamufluj." :○)



Stejně je to paradox. Okamžiky, na které se nejvíce těšíte, promýšlíte na nich každý detail a jejichž příprava vám zabere spoustu času i sil, jsou najednou pryč dříve než se nadějete. A nezbývá, než se těšit na jejich pokračování.


Tak tedy... snad brzy. :○)

Další články