_____________________________________________________________________________________

○○○ Aktuálně ode mě...

...aneb co se tu děje ○○○


Mějte nádherný rok 2014!
***
Z důvodu šílené zaměstnanosti a nedostatku času
blog v poslední době trošku strádá.
Snad ho již brzy budu krmit více.
***
_____________________________________________________________________________________

Březen 2011

Jako kdyby...

27. března 2011 v 16:59 | Calis |  Duší ptáčka
...ve mě něco zemřelo. Něco krásnýho, co se nám každý den honilo po zahradě a upíralo na mě svoje nádherný oči. Něco, co mi tak rádo leželo u nohou a spokojeně si oddychovalo a když jsem jí někdy se slzami v očích objala, dokázala mě jich zbavit a mnohokrát mě rozesmála. Jak mám najednou příjmout, že už nikdy neuvidím, jak je spokojená, že už nikdy neuvidím ty plamínky v jejích očích? Že když budu ze školy přicházet domů, nikdo ke mě nepřiběhne a nebude mě vesele vítat? Že už na mě nebude číhat za keři, aby mě mohla překvapit?
Bolí to... bolí..
Asi tak před 1,5 rokem jsem kopala hrob pro svou první fenku a teď... teď i pro její štěňátko. Milovala jsem je... Miluju je.. Je pravda, že už jsem se o ní bála dříve. S postupujícím věkem přestávala slyšet a teď, kdy se za ní, neznámo jak, dostal nějaký pes, se kterým čekala štěňátka, jsme se báli, aby porod a všechno s tím spojené přestála ve zdraví.
K lékaři bychom ji nedostali, jako maličká měla úraz (pravděpodobně si na ní někdo dost hnusným způsobem vylil svůj hněv) a od té doby je měla spojené s prožitou bolestí a nechtěla k nim ani za všechny zázraky světa. Když jsme jí nechávali očkovat, musel vždy doktor k nám a taťka ji ještě musel zalehnout (jelikož to byl německý ovčák), jinak by se nenechala.. Stejně u toho vždy udělala loužičku, jak se bála. Chudinka malá. Teď by jí nijak držet nešlo, protože bysme mohli ublížit i těm malým a ona by mohla umřít s nimi. Uspat ji nešlo, protože bychom jí taky mohli ublížit. Nešlo dělat nic.. Nikoho by k sobě nepustila... Nebo, co když jsme něco udělat mohli? Co když tomu šlo zabránit? Možná, že jsme udělali chybu...
V posledních dnech vypadala dobře a my už se těšili na štěňátka... Nedočkali jsme se..
Snažím se jen doufat, že netrpěla. Vypadá to, že umřela klidně. Měla také už svůj věk.
Bude mi chybět.. tak strašně chybět..
Miluju Tě Betinko.. a nikdy nepřestanu...

Za jasné noci

25. března 2011 v 21:50 | Sýkorka Calis |  Mé básně
Po delší době se mi podařilo stvořit zase něco nového.. Jak jinak než psáno v noci. :)

Za noci, té noci jasné
vítr jarní čile vlál,
na obloze čarokrásné
měsíc hrdě plápolal.

Závoj tmy vše kolem halí,
stříbro nitky proplétá.
Co mnozí by poplivali,
kolem nás jen rozkvétá.

Nad hlavou se hvězdy třpytí,
sny skrývají potají.
Šťasný ten, kdo svou si chytí
dřív než všechny roztají.

I já bych chtěla křídla svá
roztáhnout a letět tam,
kde se často nestává
životem jen pouhý klam.

Saidi aneb... hůlkou sem, hůlkou tam

8. března 2011 v 11:28 | Calis |  Orientální tanec
Folklórní, zemitý, hravý i laškovný a velmi žívý tanec Saidi je jedním z druhů orientálního tance. Jeho kolébkou se stala jihovýchodní část Egypta nazývaná Saidi, stejně tak, jako tanec sám.
Rozlišujeme dvě formy tohoto tance, Raks Assaya a Tahtib. Tahtib - tanec mužský, při kterém muži nabodobují boj se zbraní. Tančí se s hůlkou, původně vyráběnou z bambusu.
Raks Assaya - tanec ženský a tedy i jemnější. Tančí se též s hůlkou, avšak s tím rozdílem, že hůlky pro tento tanec bývají na konci zahnuté. Při samotném tanci se s hůlkou točí, lehce ťuká o zem a provádějí se i kousky náročnější.
Typickými hudebními nástroji pro hudbu k tomuto tanci jsou darbuka (též dumbek) a mizmar.

Darbuka
Darbuka je jednohlavý buben "pohárovitého" tvaru. Připomíná tvarem přesýpací hodiny a udává hlavní rytmus celé kapely. Základní zvuky jsou basový zvaný Dum a vysoký zvaný Tek, nicméně rejstřík darbuky zahrnuje celou řadu dalších zvuků. Tanečnice znají darbuku především z bubnových sól, ve kterých je darbuka právě tím bubnem, který sóluje, zatímco ostatní, většinou níže laděné bubny, drží rytmus. Tento buben se však vystkytuje v téměř celé arabské hudbě, od folklórní až po klasickou.

Rytmus darbuky pro Saidi: DUM - TEK - DUM -DUM - TEK

Mizmar
Mizmar je dechový nástroj, tělo je vyrobeno z jednoho kusu dřeva. Každý mizmar má 7 děr vepředu pro prsty a jednu pro palec. Typický je pro mizmar jeho "pištivý" zvuk, který je pro tanečnici obvykle znamením pro zařazení folklórních prvků.


V čem se tančí Saidi?
Pro Saidi jsou typické delší šaty s rozparkem po stranách a výraznými, někdy bohatě zdobenými rukávy.
A malá ukázka tohoto tance: