_____________________________________________________________________________________

○○○ Aktuálně ode mě...

...aneb co se tu děje ○○○


Mějte nádherný rok 2014!
***
Z důvodu šílené zaměstnanosti a nedostatku času
blog v poslední době trošku strádá.
Snad ho již brzy budu krmit více.
***
_____________________________________________________________________________________

Červen 2011

Déjà vu?

30. června 2011 v 19:14 | Sýkorka Calis |  Duší ptáčka
Myslí se mi honí spousta rozporuplných vzpomínek a připadám si, jako bych měla zvláštní déjà vu. Má se to snad opakovat? Do roka a do dne, tak se to přeci říká, ne?
Za tímhle jsem přece už zavřela dvěře. Kapitola skončila. Úvod měla sice krásný, končila však poněkud jinak. V žádném případě však nelituji toho, že jsem ji prožila, avšak... prožívat ji znovu? Vracet se? Nejsem si dostatečně jistá tím, že tohle vlastně ještě chci. Ne, nechci to, tak proč tyhle myšlenky? Nejradši bych s ním už nikdy nemluvila, což asi není dost možné. Už ho nenechám, aby mi ublížil. Nemůže. Všechno je pryč.
Co po mě teď vlastně chce. Zčistajasna se objeví a jako by se nic nestalo. Nedokážu na něj být zlá, to prostě neumím. Má chyba, vím, zasloužil by si to. Ale co bylo, bylo, teď už ho k sobě nepustím.

"Closing my eyes
I can see your face
But the feeling of warmth is long gone"

Závislá? - Ne, díky.

21. června 2011 v 21:47 | Sýkorka |  Duší ptáčka
Srdce bije do rytmu hudby vycházející z reproduktorů a myšlenky si tančí proti směru hodinových ručiček. Malé a bezvýznamné naděje se honí spolu s nimi (či za nimi?). A já? Já jen tiše sleduji, co se to děje. Snažím se, udržet své vnitřní démony na uzdě a zatím k tomu, kupodivu, nemusím vynakládat ani tolik síly. I když někdy mám pocit, že by bylo lepší se některým věcem nebránit a prostě je udělat. To je tak, když mě na chvíli přemůže ten pocit. Ten pocit touhy po něčem, jako po droze. Když vás to volá a pobízí. Vždyť když to udělám jen jednou, tak se přeci nic nestane, ne? Ale ono se stane a hodně. Tohle bych si totiž zatraceně vyčítala a hlavně zklamala sama sebe, protože tohle je jedna z věcí, kterou jsem se zapřísáhla už nikdy neudělat a to taky hodlám dodržet. A že by mě to mohlo přemoci? Ne, já se jentak nedám, ať si to na mě zkouší, co bude chtít. Pravdou však je, že jsem roztrhaná na dva kusy, což asi budu už do konce svého života. Jedna část by tak zoufale chtěla znovu zažít ten pocit, alespoň jednou znovu.. (jen jednou?)... a ta druhá to zase rezolutně odmítá, což je asi to jediné, co mě před tím chrání.
Tenhle boj je věčný, ale já ho nevzdám, ať to stojí co chce. Už mě to nikdy nedostane do svých spárů.

Tomáš Klus

19. června 2011 v 14:32 | Calis |  Hudba
Nadějný mladý český zpěvák, hudebník, skladatel a zkrátka člověk, který mě oslovil a jehož písně dokážu poslouchat stále znova, aniž bych někdy řekla, že se mi nelíbí. Líbí se mi dvojsmyslnost jeho textů, skrytý smysl v nich.. a jeho neotřelé kombinace veršů a to jak si hraje se slovíčky. Texty, které toho i přes svojí jednoduchost mají v sobě neuvěřitelně mnoho a kterým propůjčuje část svého srdce. Víc o něm najdete na www.tomasklus.cz .
A jakou z jeho písní zvolit jako ukázku? Nemůžu si vůbec vybrat, protože každá z nich je mi v něčem osobní, každou z nich ovládají vzpomínky a loudí někdy úsměv, někdy smích a někdy slzy...

Z deníku (Grušence) - Z alba Hlavní uzávěr splínu

Našel jsem v sobě ještě jedno bílý místo
místo jistojistých slov čekám na vřelá objetí
je Ti jak mně a možná čekáš na totéž
běž prosím spát
kolikrát padneme do zajetí
oběti všech našich mlčenlivých nocí
jsme my dva - opravdoví cvoci
procitnout a nebýt jiný
zkrátka stejný jako včera
nedůvěra v oba světy
do večera plnoletý
a zase ráno

Odi et amo (7x)

Jsi ve mně živá jako já se v Tobě topím
dopíjím zbytky vín a odesílám zprávu
v náručích balerín nezbylo mi místo
místo jistojistých slov
čekám na vřelá objetí
dva květy
dvě dlaně
dvě písně stokrát obehrané
dvě těla
dvě duše
dvě role jsi měla
a teď v poslední době
ta Grušenka v Tobě
je i není
k rozdvojení
zde nedopsáno

Odi et amo (7x)

Když se mi zdáš
nebo když sám hlídám tvý snění
úzkostlivě ze závěsů vyháním rozednění
uzavřeni do čtyř stěn
jen bráníme svý city
propleteni žijem sen
sami před sebou skryti
spolu ale každý zvlášť
plášť proti ublížení
těsně po probuzení
každý ráno

Odi et amo (7x)

pozn.: latinský citát ODI ET AMO (Nenávidím a miluji.)

Píseň se strašlivým koncem (MyšLenka)
MyšLenka trápila velmi domovního správce Jirku Pé,
zeď tenká, zvuk nesnesitelný, až myšku chytí zajisté ji udupe.
Pastičky kladl na nejrůznější místa,
úsměv mu chřadl, ač býval optimista,
myšLenka né a né se vzdát,
vrtá mu hlavou jak ji udolat,
a vždy když spatří myší díru,
prosebně kouká, kouká do vesmíru až tak.

Na pomoc přizval staršího bratra Vojtěcha,
jen jemu přiznal:"Smrt myši je má útěcha.''
Společně spřádali plány kuli pikle,
což bylo pro obě strany neobvyklé,
dřív rozhádané sourozence
teď tmelí zášť k té myši Lence,
co bylo, bylo, teď berou s klidem,
těší se až myšLenku předvedou lidem, ach jo.

A neb má Vojta od přírody filipa,
došlo mu náhle, jak myšLenku nachytá,
tak milým hlasem v myší řeči hovoří,
na chvíli zdá se, jakoby sám myší byl.

Zmatená myšLenka tančí jak Vojta píská,
slib nevěrná milenka, každého si získá,
v tu chvíli zpoza ROHu vyskočil Jiří a chyt ji za nohu,
nezlob se myško, půjdeš do pirohů,
nasytíš bříško, dočkat se nemohu.

Dobrá věc se podařila,
už myšLenku žvýkají,
pány však nenasytila,
a tak další hledají.
Jak je teď asi dobré myši Lence,
když posloužila coby potrava pro šílence.

Panenka

Stanu se myšlenkou a budu v tobě
Budeš mou milenkou, výhledově.
Budeš můj druhej hlas pro tuhle píseň
Jsi krásná, Bože jsi krásná.

A ve tvým objetí, tak sladce náruživým
Stanu se obětí, stanu se kdo ví kým
A pak s tvým úsměvem obletím celej svět
A tvoji nahou tvář pochopím nazpaměť

Jako by nebylo nic, mám pocit, že si se bála
Svůj život bez hranic jsi hrála.
Panenku klidně si nech, stejně vím, v noci tě hřála
Dvě světla na oknech vzplála.

Tak trochu sobecká, dost možná nebezpečná
Svět jako groteska, né vděčná,
Nevěříš na pocity, to jsi ty
Tak krásná, Bože jsi krásná

A ve tvým objetí tak sladce náruživym
Stanu se obětí, stanu se kdo ví kým
A pak s tvým úsměvem obletím celej svět
A tvoji nahou tvář pochopím nazpaměť

Jako by nebylo nic, mám pocit že jsi se bála
Svůj život bez hranic jsi hrála.
Panenku klidně si nech, stejně vím, v noci tě hřála
Dvě světla na oknech vzplála.