_____________________________________________________________________________________

○○○ Aktuálně ode mě...

...aneb co se tu děje ○○○


Mějte nádherný rok 2014!
***
Z důvodu šílené zaměstnanosti a nedostatku času
blog v poslední době trošku strádá.
Snad ho již brzy budu krmit více.
***
_____________________________________________________________________________________

Prosinec 2011

4. Návrat do původního stavu

13. prosince 2011 v 15:00 | Sýkorka Calis |  Autogenní tréning
Po klidové fázi, respektive obrácení se do sebe, následuje zrušení koncentrované relaxace odvoláním uvolnění, tedy návratem do původního stavu před začátkem cvičení.
Postupujeme opačným směrem než při nácviku, kdy jsme se snažili dojít od napětí k uvolnění, teď jdeme od uvolnění k napětí, což se provádí rychlým, intenzivním a energickým zapojením všech svalů, hlubokým nádechem a následným výdechem spolu s příkazem našemu tělu, aby se celé znovu zapojilo a probudilo.
Pokud při cvičení usneme, pak se tato fáze již neprovádí, neboť dojde k probuzení z normálního spánku, při němž také neprovádíme žádné "zrušení" uvolnění.


Zdroj: B. Geist - Autogenní tréning

3. Obrácení se do sebe

12. prosince 2011 v 15:00 | Sýkorka Calis |  Autogenní tréning
Tato fáze je velmi důležitá pro upevnění celkového klidu a splynutí s ním v naprostém vyrovnání se a nadhledu. V tomto stavu vnitřního ponoření se celá osobnost "dolaďuje", dosud nacvičené doznívá a samovolně se upevňuje.

Autosugestivní věty, které používáme pro "obrácení se do sebe" jsou typu:

"V celém těle cítím naprosté uvolnění a klid."
"Jsem zcela zaplavená slastnou blažeností."
"Zcela jsem se rozplynula v naprostém uvolnění."
"Jsem naprosto spokojená, volná, svobodná a šťastná."
(Opakujeme 6x-7x)

Tuto fázi se nedoporučuje příliš prodlužovat, neboť by mohla vést k nekontrolovatelnému dennímu snění.


Zdroj: B. Geist - Autogenní tréning

2. Prožitek tíže

11. prosince 2011 v 15:00 | Sýkorka Calis |  Autogenní tréning
S nácvikem prožitku tíže začínáme až poté, kdy jsme úspěšně zvládli první a nezbytný předpoklad pro tento nácvik, tedy po zvládnutí fyzického a psychického uvolnění uvedeného ve článku předchozím. Mnohdy již ve fázi uvolnění pociťují někteří jedinci určitý pocit tíhy. Tyto dvě fáze se tedy mohou navzájem prolínat a jedna navazuje na druhou.

Prožitek tíhy nacvičujeme postupně, nejprve v jedné, poté v druhé ruce, dále v jedné a druhé noze a nakonec v celém těle, a to tak, že začínáme zpravidla končetinou pro nás dominantní (praváci pravou, leváci levou). Obvykle není snadné poručit celé končetině aby najednou ztěžkla a proto při potížích postupujeme po jednotlivých částích končetiny, například v případě horní končetiny necháme ztěžknout nejprve pouze prsty, postupujeme přes zápěstí a předloktí k lokti a paži až k rameni a lopatkám. Totéž můžeme použít i v případě, že se jedná o dolní končetinu a nebo o celé tělo.

Pro nácvik prožitku tíže používáme autosugestivní věty typu:

"V pravé (levé) ruce/noze/celém těle cítím nesmírnou tíži."
"Pravá (levá) ruka/noha/celé tělo je těžké, jako z olova, je zcela nepoddajné, nedá se zvednout."
"Pravá (levá) ruka/noha/celé tělo je úplně slabé, bezvládné, malátné a nehybné."

I při tomto nácviku jsou vhodné výrazné a intenzivní představy, např.: že na ruce(noze) leží olověný těžký krunýř, ruka (noha) je připoutána, přikována k podložce, nelze s ní pohnout, je zatížena těžkým závažím nebo prorůstá přímo do podložky, hlouběji a hlouběji.
Nácvik tíhy dolních končetin je často poněkud obtížnější než je tomu u končetin horních, je to způsobeno tím, že inervace horních a dolních končetin je rozdílná. Nácvik provádíme do té doby, dokud se prožitek tíže nestane dostatečně intenzivním a nezačne se spontálně rozšiřovat do celého těla. Po dlouhodobém nácviku a naprosto bezpečném zvládnutí prožitku tíže, tj. nastupuje-li tento prožitek zcela automaticky po použití příslušné věty, postačí k jeho nástupu použít pouze heslovitě zkrácenou formuli: "Tíha"

Zdroj: B. Geist - Autogenní tréning

Pamatuješ...?

10. prosince 2011 v 23:34 | Sýkorka Calis |  Mé básně
"Je těžké žít s vlastní bolestí, ale mnohem těžší je žít s vědomím, že jsme někomu bolest způsobili."


Pamatuješ...?
Na hvězdy v nebi tonoucí,
na srdce láskou kvetoucí,
na první něžná slovíčka,
na polibky při svíčkách.

Na dlouhé noční povídání,
na milování bez ustání,
na slzy láskou vzkříšené
a na každé mé něžné "ne".

Na bytost Diem stvořenou
z mořské pěny bílé.
Na divoženku kouzelnou
a na společné cíle.

Tichá přízeň, mocný klam
kapky měří chvíle.
Na srdci slov spoustu mám
a čas tak rychle plyne.

Na srdci slov spoustu mám
jsou vyryté tam pro mou vinu.
Zradila jsem, přiznávám
a nikdy si to neprominu.

O původu tradice "zlatého prasátka"

10. prosince 2011 v 21:42 | Sýkorka Calis |  Vánoční
Už před několika týdny jsem začala hloubat nad tím, kdeže se vlastně vzala tradice "zlatého prasátka". Troufnu si tvrdit, že snad každý (i když výjimky existují) zná tento vánoční zvyk, který nám říká, že po celodenním půstu o Štědrém dni uvidíme na večer zlaté prasátko. Kde se však tato tradice vzala, to ví jen málokdo.
Původ této tradice je samozřejmě u prastarých pohanů, tak jako mnoho zvyků jiných. Dávní pohané slavili v tomto období jeden ze svých obvyklých svátků - zimní slunovrat (Yule), který připadá na 21.12, což je okamžik, kdy je noc nejdelší a den nejkratší. Od tohoto okamžiku se všechno obrací a dny se začínají stále prodlužovat. Pohané oslavují tímto svátkem narození slunečního Boha a s ním přicházející další úrodné období. Zlaté prasátko bylo pro ně tedy symbolem Boha slunce a zároveň prosperity a hojnosti. Věřili, že pokrmem z vepřového masa i oni přijmou něco ze síly Slunce. Odměnou za celodenní půst jim tak byla dozlatova upečená pečeně, která jim dodala sílu a energii.
Křesťané s touto tradicí provedli to, co s většinou jiných. Když ji nemohli dostat z povědomí lidí, přizpůsobili se, pozměnili na ní pár věcí a přijali tuto tradici za svou. Na Štědrý den církev přikazovala půst. Kvůli dětem se v této souvislosti ujal slib, že když vydrží celý den o hladu, uvidí zlaté prasátko. Z historie jsou známé i případy, kdy rodiče vyřezali pro své děti obrys prasátka a pak jej pomocí světla promítali na zdi, nebo vytvářeli na zdi pohyblivé odrazy roztodivných sklíček, aby tak svým dětem udělali radost.