_____________________________________________________________________________________

○○○ Aktuálně ode mě...

...aneb co se tu děje ○○○


Mějte nádherný rok 2014!
***
Z důvodu šílené zaměstnanosti a nedostatku času
blog v poslední době trošku strádá.
Snad ho již brzy budu krmit více.
***
_____________________________________________________________________________________

Únor 2012

Hvězda Orientu 2012

26. února 2012 v 21:37 | Sýkorka Calis |  Duší ptáčka
I přesto, že jsem unavená jako štěně, musím se podělit se svými dnešními zážitky. A že jich bylo!
Prakticky celý dnešní den jsem strávila na soutěži amatérských orientálních tanečnic s názvem "Hvězda Orientu".
Byla to má první větší soutěž po několika letech a tak jsem si jí náležitě užila. Vystoupení ostatních tanečnic byly úžasné, avšak celý den plný neustálé trémy a stání na nohou, byl poněkud ubíjející, naše kategorie začínala totiž až odpoledne, to však nic nemění na tom, že jsme tam museli být už poměrně brzy ráno, a tak jsem se před naším výstupem stihla náležitě vytrémovat.
Shlédli jsme nepřeberné množství výstupů šikovných a krásných tanečnic a dokonce i jednoho tanečníka(!), no nevěřili byste, jak mu to vrtělo. :-) A pak... pak už přišlo na řadu vystoupení skupin a vystoupení naše, tančily jsme saidy, orientální folklórní tanec o kterém jsem zde už dříve psala.
Celé to ráno, dopoledne a několik hodin po poledni mě jímala tréma, avšak potom, kdy jsem se převlékla do šatů a vystoupila spolu s ostatními před porotu a diváky, jako by vše spadlo a já si tento okamžik neskutečně užívala. Byla jsem šťastná, hrozně šťastná. Miluji ten pocit, který mi tanec dává. Zdaleka nepatřím k těm úžasným profesionálním tanečnicím, avšak tanec mě naplňuje a to je přeci důležitější, no ne? :-)
Tuto soutěž jsem si zkrátka naprosto užila, a to tak, že už si ani nepamatuju ty čtyři nebo pět minut od doby, co jsme vstoupily na taneční parket. Obrovský zážitek, skvělá porota a úžasné publikum... a možná ještě mnohem víc. :-)


Odpouštím

19. února 2012 v 13:33 | Sýkorka Calis |  Mé básně
Nikdy nezapomenu a nevzdávám se své viny, jen... odpouštím.



Odpouštím

Až všechno sněhem zapadá
a nezbude ni citu,
jež upřímnost postrádá
ztracen v neurčitu.

Až všechno sněhem zapadá
a praskat budou ledy
snad i srdce plamenné
omámené jedy

pozná slasti zapomnění
slasti bez bolesti
znenadání když se změní
noční můra v štěstí.

Ať se tedy z nebe spouští
sníh, a vítr vane
vždyť ten, kdo si neodpouští
málokdy zas vstane.