_____________________________________________________________________________________

○○○ Aktuálně ode mě...

...aneb co se tu děje ○○○


Mějte nádherný rok 2014!
***
Z důvodu šílené zaměstnanosti a nedostatku času
blog v poslední době trošku strádá.
Snad ho již brzy budu krmit více.
***
_____________________________________________________________________________________

Červen 2012

Pár nočních pocitů...

27. června 2012 v 19:03 | Sýkorka Calis |  Duší ptáčka
Asi každý z nás někdy zažil pocit strašlivé úzkosti. Té, která svírá hrdlo, zatíná pěsti a nutí křičet. Té, kvůli které se nehty nevědomky zatínají do hrudníku a touží vyrvat tu příčinu všeho zla. Té, která nás srazí k zemi i v okamžiku, kdy to nejméně čekáme a vždy si ráda kopne.
Má stará známá se mi opět vrývá pod kůži.

...

Několik minut již minulo půl noc, lampy zhasly, v místnosti nesvítí docela nic. Musela odejít, už to nemohla snášet, stala se dobrovolným vyhoštěncem na toto nevlídné místo, které jí i přes to všechno připadalo jako její jediný kousek světa. Nejistý, přesto existující.
Otevřela dveře, přes oči plné slz a hustou tmu neviděla na cestu, přesto se jí však povedlo dovrávorat až na konec místnosti a tam se, plna bolesti a navyřčené úzkosti, svezla na zem.
Sama, je úplně sama v domě plném lidí, nemajíc se na koho obrátit, i když jí každý pomoc přislíbil. Jakou cenu však mají plané sliby?
A dá se tedy spoléhat vůbec na někoho, když zklamání přichází i od těch nejbližších?

Snílek

27. června 2012 v 18:21 | Sýkorka Calis |  Mé básně

○ Snílek ○
Obloha už potemněla,
ptáků houf se dere skrz.
Mlha halí křivky těla,
aby snílek nepromrz.

Kapka rosy zkrápí ústa
vyprahlá jak pouštní kraje.
Pod nehty býl pozarůstá,
stále leží - nevnímaje.

Spí tak noc a spí tak den,
a tráva stále roste výš.
Mechem něžně polapen,
dýchati jej neslyšíš.

...

Živý světe jen pojď blíže,
podívej se do útrob
snílka, jemuž zemská tíže
připravila skvostný hrob.

Živý světe sroť se kol -
započatý kvas tě láká.
V tůni temné žabí sbor
sváteční svou píseň kváká,

a první, druhá, třetí straka
k vonné krmi zasedá
a ta havěť všelijaká
mrtvé s chutí ohledá.



Prázdný stín

21. června 2012 v 19:53 | Sýkorka Calis |  Mé básně
Psáno již dříve, nalezeno teď. Některé obraty nezasvěcený člověk asi těžko pochopí, přesto...



Prázdný stín
...

Černočerné roucho noci
pohltilo docela
červí díru bez emocí
pod dohledem anděla.

Pusté místo, prázdný stín
a holé nic v něm.
Už své srdce necítím
a netuším kým jsem.

Už své srdce necítím -
snad bolest jej otupila.
To pro Tebe, kdo byls mi vším,
a pro to, co jsem zavinila.

To pro Tebe, pro vinu svou...
Ach bože, což to neskončí?
As budu navždy zkázou Tvou
s pěnou moře v náručí.

Bezmocná

17. června 2012 v 21:35 | Sýkorka Calis |  Mé básně
Zajímavé, jaká slova z nás v tomto stavu popadají...

Bezmocná
Svázané mám ruce obě
za zády jsou zkřížené,
tak Ti můžu v této době
říci jen své hořké ne.

Tak Ti můžu v tomto čase
říci jenom jediné
že jsi malé zrůdné prase
zdaleka ne nevinné.